Na začátku byla Velká Británie, kam jsem se rozhodla odjet. Rozšířit si obzory, zdokonalit jazyk. Po roce jsem začala pracovat pro jednu z nejvýznamnějších telekomunikačních firem. Nejdříve v call centru, rychle jsem však kariérně rostla. IT, strategické plánování, klientský servis, marketing, CSR (společenská odpovědnost firem), … Co mi pomohlo? Mentoři, inspirativní vizionáři, inovátoři. I díky jejich vlivu a podnětům jsem absolvovala v Business Studies na Open University.
Po návratu jsem se snažila dál vzdělávat v nejrůznějších postgraduálních programech. Životní peripetie mne v roce 2017 přivedly k psychoterapeutickému výcviku. Prvotně jako k nástroji vlastní terapie. Psychoterapeutická praxe se stala mým stěžejním zájmem, součástí mého nového zaměření – koučinku. Získala jsem celosvětově uznávané certifikace ICF.
Stala jsem se příjemně závislou na celoživotním vzdělávání, na hledání stále nových cest k seberozvoji. Každý z mých klientů je jiný, každému se snažím pomoci najít jeho cestu. Stala jsem se závislou na svých klientech. Inspirují mne, posouvají vpřed. Snažím se totéž dělat pro ně.
Od dětství jsem měla pocit, že je všechno proti mně. A všichni. Že je všechno špatně. Negativní naladění se mne drželo až do rané dospělosti. Odjezd do Anglie byl v podstatě úprk. Utekla jsem sama sobě, ztratila se a začala se hledat. Co jsem našla? Zjištění, že jediné, co je proti mně, jsem já sama. Že podmínky, na které jsem se od dětství chronicky sama sobě vymlouvala, se dají změnit. Jenže jsem se je snažila měnit tak usilovně, až mne z přepracování postihl syndrom vyhoření. Nezmoudřela jsem, nezastavila, vyhoření překonala tzv. na sílu a jela dál ve stejném tempu. Po dvou letech mne tělo potrestalo. (A asi i těžce zkoušená duše.) Onemocněla jsem agresivní formou rakoviny.
Najednou STOP – a všechno bylo zase jinak. Hodnoty, priority. Plně jsem prožila pravdivost rčení, že: Když nejde o život, jde o h*v*o.
Světlo na konci tunelu? Psychoterapie, studium psychologie. Práce s jejich nástroji a metodami na sobě samé. Ale už jiná, s jinými cílovými hodnotami. A koučink jako to, v čem jsem se našla, co mě možná vyléčilo. (Kromě jiného.)
Slušně řečeno: Nebyla to sranda. Ale zatím dobrý. I pro mé klienty. Věří, že když jsem dokázala tak velké průšvihy nejen překonat, ale dokonce se přes ně dopracovat ke své lepší verzi, pomůžu i jim. Že to prostě musím umět. Se vší skromností: UMÍM!
